Scénická verze vynikajícího vlámského souboru vznikla pod vedením jednoho z předních belgických režisérů Ivo van Hove, který je držitelem řady cen za své činoherní režie, ale patří i k vyhledávaným operním režisérům v předních evropských domech. Jeho první setkání s dílem L. Janáčka byla režie Věci Makropulos pro Holandskou národní operu. Jeho inscenace Zápisníku zmizelého je rozšířena o hudební vklad belgické skladatelky Annelies Van Parys, který tak vtiskl unikátní podobu Janáčkově intimní milostné zpovědi.
V létě 1917 poznal tehdy 63letý Janáček v Luhačovicích Kamilu Stösslovou. Mladá paní se stala Janáčkovou poslední velkou láskou a inspirací pro jeho vrcholná díla. Není divu, že si pod vlivem jejích uhrančivých očí vzpomněl na fejeton, který si o rok dříve vystřihl z Lidových novin. Báseň tehdy neznámého autora nazvaná Z péra samoukova o mladém vesnickém chlapci, který se zamiloval do cikánky Zefky a nakonec s ní tajně utekl, probudila jeho fantazii a Kamila se v jeho očích převtělila do krásné cikánky. Dva roky Janáček pracoval na sbírce 22 básniček v lidovém stylu, aby ji proměnil v unikátní písňový cyklus Zápisník zmizelého pro tenor, mezzosoprán, sbor tří ženských hlasů a klavír. Premiéra se uskutečnila 18. dubna 1921 v brněnské Redutě.
Foto © Jan Versweyveld